Již v čas předvánoční
Dagmar Čížová
Již v čas předvánoční otevřete dlaně a dovolte všem kteří po vás touží přimknout se na ně Otevřete srdce a dejte všem vše co vněm máte Poklady srdce jsou bezedné jako nekonečno Universum vždyť v srdci své božství ukrýváte A božství je všeobsažné a i když s omezenými hmotnými statky největší bohatství rozdáváte Teplo sounáležitost radost smích soucit dojetí pláč není čeho se bát Tak rozdávejte rozdávejte rozdávejte energii mám tě rád tu nemůžete nikdy vyčerpat Pokud ji jednou v sobě objevíte Dejte dětem mnoho lásky rodičům vyhlaďte svou vstřícností vrásky pomilujte milého pohledem zahřejte člověka osamělého I s bezdomovci se slitujte své předsudky či odpor k lidskému „odpadu“ odhoďte Není tomu tak každý má v životě právo chybovat Však každý jinou měnou za své chyby platí Snažme se proto být na city bohatí Ke všem Nejsme od toho abychom soudili Žijeme proto abychom se z chyb svých a je dobré i z chyb ostatních učili
Vítám tě Jaro
Dagmar Čížová
Těším se, až tvá očka všude uvidím. Těším se, až tvé opojné písně, které se vzduchem linou uslyším. Těším se na tvou vůni, která uniká ze Země, z každé vysušené kapičky, která se k nebi vznáší, jejíž opar se dotkne také mě. Těším se na tvé teplé sluníčko, na vše, co do svého šatu mládí oděješ. Na les, na louky, na lány obilí i na to opuštěné, samo sobě na pospas nechané políčko. Těším se na tebe Jaro, protože také mě do svého šatu oděješ, také mě dělat zdánlivé hlouposti svou něhou a zároveň dravostí přiměješ. Děkuji ti jaro.
Studánka
Dagmar Čížová
Studánka v tichu šera spí, však nad svými poklady nepřetržitě bdí. Dobře ve své hloubce ukrývá poklady. Noční konejšivý klid, ochotu v tichosti noci žíznivé napojit. Odraz měsíce, hvězd, ve kterých moudrost nachází, by poutníci nesešli z bezpečných cest. K ránu nabízí koupel svítání, ve dne paprsky slunce na hladině prohání. Kdykoliv poutníkům nabízí k zrcadlení svou tvář, aby oni uzřeli své duše zář. V její čistotě.
Obdivuji
Dagmar Čížová
Obdivuji holé koruny stromů Pokorně zcela obnaženy bez šatu za který se dá leccos ukrýt vydány na milost i nemilost všech stojí V myšlenkách se obracím k lidské duši která se vlastní nahoty tak často bojí Obdivuji ty holé koruny stromů které berou na vědomí své přirozeně proschlé větve což my lidé neumíme přijímat I ta zranění která jim způsobujeme my lidé vládci Přírody V jejich tichosti však probleskuje také kus prosté radosti Nad opuštěným provlhlým hnízdem se radují těší se že až přijde čas nové životy jim v nich věčnou píseň o proměnách života zapějí
Chtěla bych být andělem
Dagmar Čížová
Chtěla bych být andělem ve kterém panuje jednota mysli srdce i duše Chtěla bych být andělem kde se jedno k druhému nemusí těžce prodírat někdy až neprůchodným předělem Chtěla bych být andělem i když tělo ženy bych si ponechala abych andělským pohledem k srdci muže snadněji pronikala Chtěla bych být andělem s tělem ženy aby po mých andělských dotecích byl i muž v anděla proměněný V anděla který tělo muže má však jeho mysl je před láskou pokorná
Rašení
Dagmar Čížová
Slyším tiché pozvolné rašení Matkou vetknutá síla se již brzy v nový život promění Netrpělivě očekávám ten den kdy neprodyšný příkrov chladného spánku bude v jeden osvobozující výkřik jara proměněn A s ním se roztančí vlaštoviček štěbetání či trylek skřivánčí V křovinách se bude ozývat píseň slavíka Pod keřem v měkké trávě mnohá procitnuvší panna touhou zavzlyká Touhou po lásce touhou po milování rozkvete zavoní jak tisíce květů na stráni V objetí muže se splní věčný její sen o naplněnosti lásky dotekem Dotekem spalujícím Dotekem sytícím Dotekem oživujícím Dotekem dotekem dotekem
Lásce
Dagmar Čížová
Lásko, prozraď mi jak vypadáš? Jsi nenápadná či z tebe vychází oslňující zář? Jak voníš? Medem, aby byl člověk k tobě sveden? Jak chutnáš? Jsi sladká jako ten med? Nebo hořká jako zapomenutí jed? Jak kráčíš? Nebo se snad jako motýl nad námi vznášíš? Jaké barvy je tvůj zrak? Jak a čím se dokážeš člověka dotýkat? Jak umíš písním touhy po tobě naslouchat? Čím a jak dovedeš člověka okouzlit, že touhou umírá, když tě nemůže polapit? Nebo snad člověk musí dekodér všednosti, ve které se ukrýváš sám v sobě mít? Lásko, já ho mám. Denně tě potkávám. Na nebi záříš, v prachu cest odhozena neznalým ležíš, z vůně květiny se lineš, písní slavíka se k mé duši vineš. Z očí dítěte se na mě díváš, v podávané dlani svůj otisk míváš. Znám dobře tvůj něžný hlas. V mém srdci denně své písně zpíváváš. Své proměnlivé melodie. Lásko
Vyznání životu
Dagmar Čížová
Dlaněmi, prsty se nejistě dotýkám tvých bezpočetných tvarů. Zjevuješ se mi ze zvuků, vyrůstáš ve mně z opojných vůní, vychutnávám si tě z nepatrných pohlazení vánku, větru či náhodných doteků. Jsem okouzlen tvým teplem, jsi nádherný, přesto bych šel cestou necestou za tvým jiskřivým světlem. Pevně svírám číši v dlaních a pozvolna z ní upíjím nápoj poznání. Až se dotknu dna čeká mě proměna. V nového človíčka se změním a teprve tehdy tě konečně vlastním zrakem uvidím. Živote
Vyznání životu II
Dagmar Čížová
Vidím tu nádhernou Zemi. Z té krásy u srdce teplo je mi. Vidím, jak vypadá tráva, květina, strom. Vím, jak vypadá dravá řeka či nepatrného potůčku jiskřivý, vyvěrající ron. Vím jak je krásné blankytné nebe, vím jak je dojemné vidět zář tebe. Chtěl bych však slyšet jak roste tráva, jak písnička ptáků je hravá. Jak zpívá potůček, jak vzdychá má milá, když ji něžně políbím na ušní lalůček. Vím jak chutná láska, jak je opojné mít rád, toužím však něhu těch slovíček si v hlase vychutnat. I já bych chtěl své pocity Vyzpívat. Jsem hluchý a němý, přesto tě mám rád. A to, co mi chybí umím do doteků mlčky vdechovat. Děkuji ti živote
Vyznání životu III
Dagmar Čížová
Nevidím, na vozík jsem upoután, přesto jsem nepokořitelnou touhou k tobě hnán. Po paměti okolo sebe tápu, pomocné myšlenky, vzpomínky či podávané dlaně se vděčně chápu. Život jde dál. Nevadí, že neběžím, když jdu dopředu, abych sám sebe překonal. A je to vůbec život?! Je, jen v jiné, omezující fyzické podobě. Život duše se nedá ničím omezit. Proto stojí za to žít.
Život je
Dagmar Čížová
Život je jarní pramínek Život je rozkvétající květina Život je plod plný semínek Život je sluneční paprsek Život je Luny tajemný svit Život je kapička dešťová Život je vločka sněhová Život je studánka která v sobě poznání ukrývá Studánka hluboká a my se hloubek bojíme My se raději ač mělčinou těžce brodíme Bez toho poznání
Muž, Žena
Dagmar Čížová
Muž, Žena Chvilka rozjímání Příslib nového života Milování Žena – žhavá sopka Citů moře Tekoucí písek v jeho dlani Rozbouřený a zároveň něžný oceán. Muž – její láva Bezpečná ulita jen k ní je touhou hnán. Jejich splynutí si těla občas vynutí. Souznění to píseň jejich duší věčně zní. Něžně hladí ve chvílích samoty. Muž a Žena věčné téma. Slunce a měsíc každý úplně jiný je! Ale vědomí, že pro sebe tu jsou jejich srdce zahřeje.
V lásce nemůžeme kalkulovat
Dagmar Čížová
V lásce nemůžeme kalkulovat jak v rodinném rozpočtu, protože, když člověk „investuje“ mnohem více citu než dostává, pak se mu hlava z toho deficitu, z těch marných investic zamotává. A často podléhá zlobě a pocitu ukřivdění, ale marně protože to na vztahu naprosto nic nezmění, a když tak k horšímu. V lásce rozhodně neplatí strohá matematika. Láska je svobodná, té nic neříká logika. Láska chce svými křídly zcela svobodně mávat a tehdy, kdy to sama cítí, tomu druhému něco dávat. A nám pak nezbývá nic jiného, než brát nebo nechat tak! Nad tím, jestli jí zrovna teď dostáváme málo nebo moc nelamentovat, ale naučit se každé pohlazení políbení, či úsměv dosyta si vychutnat. Láska a projevy lásky se opravdu nedají kvantitou kvalitou, reciprocitou – parametry materialismu posuzovat.
Konečně jsem pochopila
Dagmar Čížová
Konečně jsem pochopila, jak je důležité svobodu rozhodování druhému dát. Ten, od koho se něco očekává, kdo něco stále musí začíná vše i l á s k u , jako povinnost brát. A již se z toho nádherného citu neraduje, ale začíná se těch sladkých povinností bát. Člověk opravdu potřebuje k životu s v o b o d u, jinak je vlastně stále jen ve střehu. Když něco zapomene, nechtě opomene začíná se bát, že se za ním vlna nevole a výčitek toho druhého začíná hnát. A je rázem po souznění. A láska se ve všednost změní nebo se dokonce stane, že odejde a prostě láska i ta dříve sebevětší, již není. Avšak i v takové situaci zde ještě naděje je. Zkuste si promluvit, ujasnit, kdo co chce a potřebuje. Zkuste si vzájemně svobodu dát a srdce se znovu touhou po lásce zachvěje a vy si znovu zažijete ten pocit, jak chutná prosté vyznání „mám tě rád“.
Komunikace mezi mužem a ženou
Dagmar Čížová
Komunikace mezi mužem a ženou je pro oba srozumitelná pouze v období zamilovanosti. Tehdy jeden druhému i z očí čtou, co který potřebuje a po čem zrovna touží. Když zamilovanost odezní, jsou to dvě, zcela jiné samostatné bytosti s potřebami, či tužbami zcela jinými. A tehdy dochází mezi oběma postupně k odcizování. Muž pokládá drobné pozornosti ženy za zbytečnosti a žena, ta něžná žena, strohým, praktickým životem muže strádá a prochází obdobím utrpení a jak, která své chování změní. Ta odolnější, diplomatická dostane muže taktikou, která je proti její přirozenosti tam, kde ho chce mít. A té druhé, naivní, věřící v moc lásky, nezbývá nic jiného než o lásce o samotě snít. Proč jen muži dávají přednost taktice, diplomacii a nechtějí si to, že skutečná láska je právě to, proč stojí za to žít si uvědomit a za skutečnou láskou nechtějí jít?! Jsou to prostě lovci a za kořistí se musí štvát. Že by ve svém srdci neměli, bez toho adrenalinu nic, co by mohli něžné ženě dát? Kdyby se ztišili, ti pánové všeho tvorstva, tak by zjistili, že se neženou za ženou sami, ale že jsou vlastně diplomacií mazané ženy štváni.
Láska
Dagmar Čížová
Láska Nová zamilování euforie, pocity štěstí tanec v paprscích slunce stejně za svitu měsíce každého kousku těla toužebné chvění. Láska bdění, snění nic ostatního není, není, není. Čas, čas, běžící čas!!! Všechno se změní. I láska v nás. Jak v kom. Jak kdo si lásky váží, jak kdo o ni pečuje, jak kdo lehkomyslně přestává stát na stráži. Čas, čas, čas. Jeden péčí toho druhého ukolébán pohodlí podléhá, ten druhý nedostatkem lásky tak často umdlévá. Čas, čas, čas. Trápení, trápení, trápení. Čas, čas, čas. Lhostejnost, i ty vytrvalé v moc lásky věřící, posedne nás! Čas, čas, čas. Není proč druhému říct „mám tě rád“. Možná, že ten druhý nám nebude již pro tu lhostejnost ani za pohled stát. Proč???
Když člověk poprvé skutečně miluje
Dagmar Čížová
Když člověk poprvé skutečně miluje neví často co s tím. Pomalu, někdy rychle, ale jistě se z něho stává ve víře, že to tak má být, toho druhého stín. Pro milovaného obětuje své já, své tužby, své potřeby, obětuje sebe, ale velmi, velmi pomalu pochopí, protože se nechce vzdát svých snů o lásce, že tudy cesta nevede. Že člověk musí mít především rád sám sebe a rovnocenně vedle své lásky stát, že nemůže se prostě, byť by pro svou lásku sám sebe vzdát. Být sám sebou, na nic nečekat vše co chceme, dobrovolně druhému dát, ne svými dary jej spoutávat. A pokud cítíme lásku v srdci nepřestávat milovat, rozumem ji nezrazovat.
Myslela jsem si, že nejtěžší pro člověka je samota.
Dagmar Čížová
Myslela jsem si, že nejtěžší pro člověka je samota. Není tomu tak. Samota je sice zlá, ale je tolik věcí, které, když člověk chce, dovedou potěšit každého člověka. Může se do ticha, do hudby, do zájmů zcela ponořit nebo do Přírody jít. Příroda, každému své objetí dá, ta nikomu neřekne počkej, dnes ne, počkej do zítřka, do měsíce, do roka. Ne, samota není zlá. Děkuji Univerzu, že jsem to konečně pochopila. Mnohem horší je když člověk je sám, zcela sám. Když ho nikde nikdo nečeká, nikdo nikdy neobejme, nepohladí, neřekne miluji tě, rád tě mám, jsem tak šťastný, když tě vidím, když jsem tebou a tvou něžnou láskou objímán. Samota těla se dá snadno ukojit. Být sám, to znamená pro každého člověka, ať si to přizná nebo ne nešťasten být.
Nic není v životě neměnné.
Dagmar Čížová
Nic není v životě neměnné. Všechno je energie a podle zákonů energie se také my řídíme. Jin a jang nikdy není nic bílé ani černé. Vždy jedno kousek toho druhého obsahuje. A co konstanta – 3,14? Konstanta může být, ale záleží jen na nás jakou si pro svůj život zvolíme. Jak často tu vysněnou konstantu v životě hledáme? A ani netušíme, že ta konstanta pro život v našem srdci ukryta je a tak jednoduše – láska – se jmenuje. Pak se v našich duších usadí štěstí radost a pohoda a ta se nám s takovou chutí kolem sebe rozdává. Proč ne, výjimka – láska – neměnná konstanta života?
Život přichází po kapkách.
Dagmar Čížová
Život přichází po kapkách. Z malé kapičky se rodí, duhovými kapičkami rosy ráno trávu zdobí. Život přichází po kapkách. Po něžných kapičkách deště všechno ožívá a nové se ze země rodí. Život přichází po kapkách. Liják s velkými proudy vody, ten život tak snadno ze světa zprovodí. Proč chceme mít všechno proč nám nestačí po kapkách štěstí si užívat radovat se, smát? Proč stále toužíme mořem štěstí se obklopovat? Bude nám v tom moři štěstí líp? A nemůžeme se v něm snadno utopit?
Proč stojí za to žít?!
Dagmar Čížová
Pro sluneční paprsek kterým se můžeme nechat pohladit pro jasnou noční oblohu pro uklidňující měsíční svit pro pohled na hvězd moře pro radost v duši pro pocit v srdci, které miluje a neví, co je to hoře? Pro píseň lásky vlahého vánku pro kapky rosy v trávě nebo pro pocit jistoty, že jsem tu pro tebe lásko a pro mě jsi tady ty který nás ukolébává každý večer k nočnímu spánku? Pro ranní probuzení pro novum v každém dni pro pocity zalíbení, kterými jsme tak často jak chceme obklopeni? Pro umění v životě zrát pro to, jeden druhému ze sebe sama něco dát? Nebo především proto, abychom se naučili sebe sama poznávat a s odhalenou duší před sebou stát jejím snům a přáním přednost v životě dát? Proč stojí za to žít? Abychom dobře život poznali a mohli šťastni být! Je to zajímavé, ta tajenka života jen ji rozluštit. Sami nebo s cizí pomocí? Záleží jen na nás, stačí se zeptat sám sebe „jak to chci“?
Proč roní slzy ten kdo je opuštěn?
Dagmar Čížová
Ten, kdo lásku dává a věří voní poznáním a malichernosti jej k rozchodu přivedou stěží. Ten, kdo lásku dává, je láskou prostoupen a snadno se nepodstatných maličkostí vzdává. Ten, kdo opouští málo lásku chápe, málo lásku zná. Hloubky se bojí. Jemu stačí,když jej opakovaně jen řeka hormonů místo lásky srdce objímá. Tak proč roní slzy ten, kdo je opuštěn? Ten, kdo se dovede i hormonů vzdát a stále má tomu druhému co dát. Tak proč?
Zrození
Dagmar Čížová
Čas zrození nastává, když láska dozraje a v plod se promění. Ve zrození je ukryto touhy duše tajemství, touha být nesmrtelní
Život mě má rád
Dagmar Čížová
Život mě má rád. Život mě miluje, já se přestala života bát. Také já toužím milovat. Vše, co mi přinese. Krásným mě potěší, překážkami povznese.
Ber co ti život nabízí
Dagmar Čížová
Ber co ti život nabízí a pamatuj kdo neseje obvykle nesklízí Ber co ti život nabízí nesnaž se do síně pokladů násilím drát pokoru před životem zasévej a on bude tě mít rád Občas co ty nezaseješ ti nabídne vánkem pohladí láskou zahřeje srdce tvé Ber co ti život nabízí skromnými dary neplýtvej Ber co ti život nabízí co ti chtějí říct se v tichosti ptej Ber co ti život nabízí I když se ti zdá že je to málo Ber co ti život nabízí ať pod tvou pýchou ty skromné dárky nemizí Žij běž vpřed naplno se raduj a buď ač s malými dárky celý svůj Ber co ti život nabízí srdcem pohled zdobený polibek letmý kratičký leč s láskou ti z dlaně poslaný Ber co ti život nabízí zejména doteky lásky Ber co ti život nabízí těch doteků je všude okolo Raduj se není důvod aby tě srdce bolelo Ber co ti život nabízí a budeš s malými dárky nesmírně bohatý Ber a neříkej to je málo pokud ti je sám život nabízí a ty můžeš je brát Tak otevři srdce a ber svou vděčností svou radostí svým štěstím své doteky životu lásce můžeš také ty odevzdat
Říše šamanů
Dagmar Čížová
Dotýkej se mého těla Poklady sebe bych ti dát chtěla Vůni mých hlubin tě omámit života jasný třpyt ve tvém oku zachytit Moc své černé perly ti darovat Sílu tvému občas nepevnému stvolu z ní vdechovat Pozvat tě k nefritové bráně a dívat se očekáváním zastřeným zrakem jak démon rozkoše přelétá z tebe na mě Pustit tě do Ráje Za bránu Odat se odletu do říše šamanů Šamanů lásky
Ježíšku
Dagmar Čížová
Po prvé tě cítím v srdci ty symbole nevinnosti čistoty zrození nového lidského povědomí Konečně jsem pochopila! Kdy pochopí i ostatní? A mohli by stejně jako já Čistotě dětského srdce se přece těžko odolá Komu jsi jako muž cizí ať tě jako to dítě v jesličkách vidíVírakaždý se bojí zrady A strach i lidská srdce uzavírá To jsou ty mezilidské zkušenosti Víra je pro život nepostradatelná A já věřím tvému poselství věřím že Láska bude panovat i na Zemi Jednou Je to podmínka přežití
Je nádherný ...
Dagmar Čížová
Je nádherný předvánoční den Měl by vonět vzkříšením ale zachvívá se střelbou jen Je třeba pro nový rok pole vyčistit? Nebo touhu po zabíjení ukrytou v srdcích nás některých nasytit! Kolik z nás Přírodě slouží pomáhá a kolik z nás ji zneužívá! Přírodo vydrž Ty znáš pravdu a v tobě se mnohem větší chuť po životě než v nás některých chuť po smrti ukrývá Ty víš že to převážně touha pomáhat tobě není Ty víš že je to zcela jiné touhy ve smrtící dlani chvění Mlčíš a trpělivě čekáš že jednou ze zhasínajících očí jiskra touhy po lásce po souznění i těm pomýleným do srdce vkročí Přírodo tobě nic jiného nezbývá než pohromy na nás sesílat Vždyť ani jeden člověk by si ve svém království také nenechal cokoliv brát střílet plenit drancovat své poklady ničit pálit jen proto, aby jiný mohl být mořem peněz zalit
Mráz
Dagmar Čížová
Mráz není zlý Vždyť svou dcerou jinovatkou nádherně tvář krajiny vyzdobí Mráz není zlý On sám miluje děti a na svých zádech je rád povozí To co nejvíce studí není mráz To co nejvíce studí je zkamenělé ledové srdce uvnitř nás! PROČ
Blíží se ...
Dagmar Čížová
Blíží se Vánoce, blíží se konec roku. Ani mi to nepřijde přitom oře, který mě letos veze, bujném kroku. Stále bujném kroku. Čím dál více cítím jeho chtění být stále se mnou, neupadnout v zapomnění. Tak ty, pro mě kontroverzní roku, jsem vděčná tvému se zrychlujícímu kroku. Jsi napájen poznáním, tobě nikdy nedojdou síly, budeš ve mně, budeš uctíván mým vyznáním. Stále. Na mladého přesednout musím, CHCI, ale tebou si duši o další perlu obohatím. A bohatství duše je věčné.
Noční obloha
Dagmar Čížová
Noční obloha ač tajemná tak jistotou dýchá Povzdechy hvězd tužby milenců střežících i tajemství života hledajících unikají do posvátného ticha Vůně nebe a země se v tichosti prolíná Před duší člověka se jistota klidu odpočinku rozpíná Co hledám já? Dlaň která mlčí ale její energie je posvátností ticha sycená Tu tvou
Co je těžší
Dagmar Čížová
Co je těžší? Tíha štěstí nebo neštěstí? Tíha emocí je stejná Jen naše pocity jsou rozdílné Je to realita kterou my lidé nechceme vnímat A tak se stále jen za štěstím pachtíme neštěstí poddáváme ale jen minimálně sobě klid dopřáváme Klid je ticho Ale je to život Život duše Není to mrtvo
Změna
Dagmar Čížová
Na stromech na polích leží nadýchaný jako peřinka lehounký sníh Stromy v nich o krásách jara tiše sní zradu přicházející s paprsky Božského sluníčka netuší Sluníčko sníh pozlatilo a on se v duhové kapky mění a dává se s větvičkami do tančení Z nadýchané peřinky jsou rázem tvrdé okovy A stromy se k zemi sklánějí své sny o jaře v bolestech svých těl ztrácejí Vše je pomíjivé i štěstí Jen změna je věčná Změna je život
Vysílám ...
Dagmar Čížová
Vysílám vděčnost k nebi Za to vše co nám dává Za to o čem mnohý z nás ani neví Vysílám vděčnost k nebi že mě nechává jít svobodnou originální cestou jen mou A přesto cítím jeho ochranu nad sebou Vysílám vděčnost k nebi za láskyplnou energii za každý nádech který mě opíjí Vysílám vděčnost k nebi za lásku kterou vnímám která mé srdce chutí rozdávat lásku v této hektické době korunované penězi nabíjí
Láska jsou ...
Dagmar Čížová
Láska jsou bezelstné oči dítěte podávaná vstřícná dlaň Láska jsou éterické doteky našich srdcí po kterých v nás vše panenskými květy vykvete I v nás tolikrát nikoliv životem ale vlastní nevědomostí pokořených Láska jsou křídla motýlí ňadra plná mateřského mléka které jistotou opíjí Láska je podstata to jen růžové mámení není až když to pochopíme vše v nás i okolo se změní
Každý človíček
Dagmar Čížová
Každý človíček, který se na svět narodí, není vůbec čistý, nepopsaný list. Každý ten človíček je neskonale moudrý, jenže my, dospělí v jeho čistotě neumíme tu neskonalou moudrost, kterou si do života přinesl číst. Univerzum, Příroda nás neskonale dobře moudrostí zvanou intuice pro život vybavila, jenže tvrdá, neprůhledná dlaň materialismu, která despoticky již dlouho ovládá svět, nám oči duše dokonale zastínila. Pták Fénix dřímá v každém z nás, tak již se z prachu, který dusí naše duše povznesme k nebi a rázem sami sebe odějeme do duhového šatu, který poskytuje nepřeberné množství pocitových krás.
Mám tě ráda
Dagmar Čížová
Mám tě ráda Říkejme tu sladkou větičku častěji. Říkejme ji svým dětem, vracejme jim, tou větičkou, místo kritiky, o lásce k nim naději. Říkejme ji rodičům, ať pookřejí, ať jim slzy srdce po tvářích netečou. Šeptejme ji svému milému, slyšitelně ji říkejme všemu živému. Mám tě ráda, mám tě ráda, vyzařujte tu větičku beze slov svýma očima, odtud do srdcí druhých vycházet naše láska začíná…
Slovo láska
Dagmar Čížová
Slovo láska mi v srdci, duši, mysli zní a těším se jak ty uzdravující vibrace každou buňku mého těla naplní. Napíšu si slovo láska na čajový hrníček, láska jej k lepšímu upraví. Napíšu slovo láska před sebe na cestu, chodníček, ať mé nohy lehce jdou, ať se neznaví. Napíšu slovo láska na oblohu, ať stále zvedám k ní zrak, ať mě nic k zemi netlačí, ať nemám pro smutek pocit, že nemohu. Napíšu slovo láska do srdce každého člověka, kterého potkám, každému v mém okolí, ať pookřeje, ať jej nic nebolí… Jemně napíšu slovo láska na Zemi, ať mě ta její úleva, jako sama láska po duši pohladí. Láska, láska, láska, tak prosté slůvko, ale v životě člověka tou nejopojnější symfonií zní… Nebo, by mělo
PODZIM
Dagmar Čížová
Podzim se blíží Jeřabiny zrají Plody kypré tvary jak maminky nabývají Na polích zraje obilí teplým chlebem voní Na jazyku se mi švarky rozplývají ale myšlenky se mi za setbou rozbíhají Za úrodou vonícími semínky ze kterých opět vyrostou širé lány nebo se nám zakulatí šťastné maminky Podzim se blíží ten, co je setbou jara zdobený
Slunečnice
Dagmar Čížová
Miluji ty do slunečních paprsků oděné přizpůsobivé tanečnice… Svým úsměvem mi do srdce vchází semínka svého jasu do něj sází … Občas jsem jedovatá jako blín (to se i člověku stává) Převážně se však jako ty slunečnice rozzářím – touhou a hloubkou ženy…
BOLEST
Dagmar Čížová
B olavá duše O sudu odevzdání L áska neumírá, vstane za svítání – srdce E uforie ožívá S amota odchází, není tak zlá T oužení po lásce v nás zůstává - navěky.
LÁSKA
Dagmar Čížová
L abutí šíje A dam i Eva – touhou v nich žije S last i umírání se srdcem na dlani K olibřík i orel k nezdolání A men, věčná jako život
ROZKOŠ TĚLA
Dagmar Čížová
Tisíce kopyt ořů víří krev Vědomí clonou Písečné bouře zastírá Tělo koupající se V úlevné lázni duhy Realitu vůbec nevnímá Ale rozkoš je realita Proč mnohým z nás Ji jen vzpomínka Časem blednoucí vzpomínka Zdobená lítostí že pominula Připomíná
ROZKOŠ SRDCE
Dagmar Čížová
Ani šumění moře Ani vánek Ani euforie Ani pocit hoře Ticho, klid Slyším své srdce V rytmu lásky a touhy V rytmu života bít Stačí zavřít oči A dlaň milého svého Něžně ale s jistotou Tou dlaní svou uchopit
MILOVÁNÍ
Dagmar Čížová
Vlahého vánku Pootevřeným okýnkem Do nitra ženy Něžné pronikání Občas se vánek Mění v uragán To když se v bujného oře Zázračně slastí změní A je k cíli Rozkoší hnán A krev se v muži pění Ten muž Část sebe samého Tak snadno V dar pro ŽENU změní Milování Zázrak sám Stačí když MUŽ ŽENU MILUJE A je její touhou Neustále objímán
HORIZONT
Dagmar Čížová
Svěžestí dýchající oceán Horizont ničím neomezený Jako život sám Jen svými vlastními myšlenkami… Jeho výzvu přijímám… Dnes tak často člověk nemůže být K jednomu bodu připoután Miluji Pocitový oceán Kterým je můj vlastní Horizont omýván
TOUHA
Dagmar Čížová
Rozbouřený nebo jako já Roztoužený oceán Je k mým nohám Nenasytnou touhou muže hnán Proto mění své podoby Snad, aby mě NĚŽNOU svedl Pokládá k mým nohám neuchopitelné Ale stejně jako je touha sama Vzrušující z krve své pěnivé krajkoví Žhavé slunce Žhavý klín Rozbouřený oceán V tom klíně ŽENY Tě můj milý UTOPÍM Jen na chvíli Můj milý Potřebuju TĚ! Ty to tušíš? Já to jistě vím.
OSVÍCENÍ
Dagmar Čížová
To je univerzální láskou beze zbytku naplnění. To je lásky dávání všemu a všem na první setkání. Osvícení to je plynutí, to není lpění na ničem a na nikom. Osvícení člověku i sebe tvrdší život v pocitový Ráj tady a teď, v každém okamžiku změní. Osvícení nám nikdo, než my sami svým chtěním z přesvědčení nemůže dát. K osvícení člověk dojde, když přestane stárnout a rozhodne se s pokorou k Univerzu zrát. To je osvícení, to je celou svou bytostí láskou naplnění.
DOTEKY
Dagmar Čížová
To jsou něžná slůvka, která se duše dotýkají. To jsou omamné vůně, které nám srdce promývají. To jsou hladící dlaně, které tělo touhou rozehřívají. To jsou ty doteky pozemské, ty známé, ty mnohými z nás dobře probádané. Doteky neznáma Tušení, intuice Pozvánka do nebe Nová, otevřená života brána To je to nehmotné vlnění, které když po prvé ucítíme, život nám na stálo promění.
TOUHA HORKÉHO ODPOLEDNE
Dagmar Čížová
Horké odpoledne blankytné nebe obláčky mých snů zdobí V samotě srdce uvězněné žár těla umocňuje To tělo ožívá touha po lásce, milování jej zaplavuje Horké odpoledne žár těla... Dobře vím, po čem toužím Nasytit dotekem, bych to své něžné roztoužené tělo v tom horkém odpoledni chtěla! A obláčky svých snů z oblohy v kapičky naší lásky, bych proměnila a na čelo, na tváře, na víčka je oběma rozhodila Abychom mohli pohledem na zhmotněnou lásku ožívat vpíjet se sobě do očí a něhou tát... Měj mě rád, miláčku i ty živote, měj mě rád Chci žít nechci touhou, samotou věkem umírat vždyť je mi v srdci 20 let přede mnou, by měl ležet celý svět. A víš, že by mi stačil můj milý alespoň na malou chvíli živote!
ROZKOŠ
Dagmar Čížová
Rozkoš je nehmatatelný těla požitek euforický duše prožitek rozkoš je slastný tanec mužského a ženského těla, která vědí a berou si jedno od druhého to co potřebují, to co by chtěla Rozkoš patří stejně jako slunce k milenců životu rozkoš je tanec štěstí že jsi teď právě se mnou že nadešel okamžik povzbudit také těla k životu
Klín ženy
Dagmar Čížová
Klín ženy Pro někoho všechno Pro někoho peklo Vášně osvobozující blesk někdy nenaplněná studna pouze stesk Vidina rozkoše měnící krále v otroka - panoše Pyramida v ní se hloubka srdce muže skrývá Ne srdce ženy ale její klín je pro mužovo srdce vzkříšením