|
Turistická atrakce Dlouho jsem přemýšlel jak neformálně vyjádřit svůj názor na současnou politiku. Až jednou jsem v military shopu spatřil čepici c. a k. rakousko-uherské infanterie ze světové války. 
Reakce byly zajímavé. Cca 99% procent lidí se tvářilo, že mne nevidí. Jeden muž pravděpodobně z bývalé Jugoslávie se mne ptal jestli jsem fašista. Vysvětlil jsem mu, že se mýlí a chtěje mu připomenout Švejka jsem málem citoval zvolání „Na Bělehrad“, ale včas jsem si uvědomil, že by to nemusel pochopit. Většina lidí si asi myslela, že jsem turista, který si to koupil jako suvenýr. Nereagovali však ani lidé, na které jsem mluvil česky. Našly se ovšem i vyjímky. Jeden starší pán se mne ptal zda jdu do Budějic. Ti co mne znají se často zajímali zda jde o věrnou repliku nebo dokonce originál, ale nikdo se nikdy nezeptal proč ji nosím. P.S. Později se ukázalo, že tam byl jako kompars při slavnostním otevírání Jedové chýše. 10.7.2010 Paštika Také jste si mysleli, že paštika je pomazánka? Když se řekne paštika, tak si představím téměř nedobytnou konzervu. Tato moje představa zřejmě není ojedinělá. Na serveru specializovaném na nože mají dokonce paštikový test nože. Bojovým nožem ukrojí chleba, rozpářou konzervu paštiky a potom přijde ten test, jestli s tím nožem jde chleba namazat paštikou. V dobách, kdy chleba byl nevalné chuti a paštika často i chuti a barvy podezřelé, mi to naplácání paštiky na chleba nijak nevadilo. Dnes již vím, že dobrou paštiku si nekoupím v konzervě a servíruji si ji na talířku. Vychutnávám si ji samotnou a pokud k ní mám i dobrý chleba, tak ho jen občas zakousnu mezi sousty paštiky. Podobně jako mezi doušky dobrého vína občas pro kontrast zakousnete kousek sýra. 3.1.2011 Omnia mea mecum porto (Bias z Priene) Mám takovou úchylku. Nosím s sebou všechno, co bych mohl potřebovat, nejlépe dvojmo. Např. můj nůž má cca 30 nástrojů, o něktrerých ani nevím na co jsou. Když kamarádi zjistili, že mám u sebe benzín i plyn do zapalovačů, náhradní sirky, dusátka, kapesníčky a čističe na dýmku, pytlíčky na vzorky tabáku, sadu nožů, lžičku a lecos dalšího, stal jsem se velmi populárním. Jeden z nich dokonce říká, že pokud by si měl vzít jednu věc na pustý ostrov, tak si tam vezme mne. Nedělá mi problém cokoliv z toho dát nebo půjčit, ale protože jsem nesmělý introvert, tak bylo té popularity na mne trochu příliš. Naštěstí se ukázalo, že naopak některé extroverty taková popularita láká. Stačilo tedy při žádosti o cokoliv se trochu loudat a příslušnou věc ochotně vytáhl někdo jiný. Samozřejmě, že jsem ty krámy nepřestal nosit, ale již jsem jen taková poslední instance, když to nemá nikdo jiný. Jednou mne dokonce podezřívali, že s sebou mám i motorovou pilu. Nemám, maximum co jsem mohl nabídnout byla pilka na dřevo délky pouhých 7 cm. 28.4.2010 Aktivisté Aktivista je pro mne člověk, který mi aktivně chce něco vnutit. Ať již to je parfém, pojištění, politický názor nebo náboženství. Vždy to nakonec znamená, že po mně bude chtít peníze, a proto to dělá. I když uznávám, že pro některé organizace mohou pracovat naivní aktivisté, kteří to dělají z nadšení, ale přesto pomáhají lákat peníze nebo duše pro svou organizaci. Navíc u politických stran nebo církví mají tito aktivní pěšáci svoje argumenty až z třetí ruky a já mám raději argumenty přímo od zdroje. Vycházím z toho, že skutečný mudrc nechodí po domech nebo nechytá lidi na ulici, aby jim vykládal svá moudra. Když se mne někdo zeptá na politický názor říkám: „Přečti si těchto 20 knih a budeš přibližně vědět co si myslím. Potom si o tom můžeme popovídat.“ Mám-li se bavit s křesťanem, tak se také předpokládá, že jsem četl alespoň bibli. 29.10.2010
|
_ |